V posledních letech se celé Česko začalo plnit báječnými restauracemi, od zámeckých finediningových podniků přes stylové venkovské hospůdky až po moderní maloměstské podniky. Už dávno neplatí, že si luxusní prožitek z dobrého jídla doprovázený skvělým servisem hosté dopřávají pouze v metropoli. V čem tkví úspěch takových gastro podniků a je vůbec možné je udržet jako dlouhodobě prosperující?
Vyroste-li opravdu kvalitní restaurace na malém městě, její osud leží doslova v rukou jejího provozního, šéfkuchaře a dobrého marketingu. „Čekat se založenýma rukama, že se o vás lidé dozví, je v dnešní době nesmysl. Je třeba, aby personál měl zájem prezentovat podnik, ve kterém pracuje, a dělal to i soukromě ze svých sociálních sítí. Ty fungují naprosto skvěle, do povědomí se ale restaurace dostává i třeba prezentací na různých kuchařských soutěžích nebo články v časopisech o vaření. Je třeba se o propagaci zajímat, postovat fotky na facebooku a instagramu, točit videa. Žijeme ve světě internetu, je tedy třeba ho používat,“ říká šéfkuchař a provozní restaurace COMIX kitchen & bar na náměstí Republiky v Plzni Václav Matoušek.
Za pravdu mu dává PR manažerka Chateau Mcely a restaurace Piano Nobile Eva Plchová. „Rozhodně si nemyslíme, že hosté přijdou sami. Jsme si vědomi, že za námi se jezdí za zážitkem a že na cestu k nám si musejí hosté udělat dostatek času. Musí to tedy stát za to. Proto neustále něco nového vymýšlíme, zlepšujeme, připravujeme zajímavé celoroční kalendářní akce, snažíme se mile překvapovat nové hosty a velmi aktivně pracujeme s naší věrnou klientelou. Zároveň jsme si vědomi, že největší marketing můžeme dělat přímo na místě mezi hosty. Pokud je host spokojený, rád se podělí o hezké pocity s ostatními a rád se vrátí,“ vysvětluje. „Sociální sítě jsou v dnešní době rovněž velmi důležité, ale samozřejmě také webové stránky, které pravidelně modernizujeme včetně e-shopu, prezentace ve vybraných médiích, on-line marketingu, práce s TripAdvisorem, spolupráce s CzechTourism a mnoho dalšího,“ dodává.
Více se dočtete v tištěném vydání č. 4/2019 – str. 6.
