T&M CREATIVE

Od talíře k poli – role bio v gastronomii

16 listopadu, 2026

Ondřej Páral má zkušenost z obou stran gastronomického řetězce. Jako šéfkuchař poznal, co profesionální kuchyně od dodavatele očekává, dnes jako ekologický farmář a producent řeší, jak takovým potřebám vyhovět. V rozhovoru popisuje, proč je pro restaurace důležitá nejen kvalita suroviny, ale také pravidelnost dodávek, komunikace a schopnost využít surovinu beze zbytku. Mluví také o tom, kde může bio v profesionální gastronomii dávat ekonomický smysl a proč by restaurace měly na farmáře pohlížet jako na dlouhodobého partnera.

Jako šéfkuchař jste stál na straně odběratele, dnes jste majitelem ekofarmy a dodavatelem. Co vám zkušenost z profesionální kuchyně dala do současné role?

Kuchyně mě naučila přemýšlet o surovině odzadu, od talíře k poli, ne naopak. Jako kuchař jsem se denně setkával s tím, že kvalita suroviny rozhoduje o všem a že si za ní musím umět stát. Dnes, když sám farmařím, vím přesně, co za jednou lahví mléka nebo kusem masa stojí – jaké je to zvíře, jak se o něj staráme, proč má smysl dělat věci pomaleji a poctivěji. Tahle zkušenost mi dává respekt k oběma stranám stolu, a hlavně schopnost mluvit s kuchaři jejich jazykem.

Změnil se tím váš pohled na požadavky profesionální kuchyně?

Určitě. Jako kuchař jsem si často myslel, že stačí objednat „to nejlepší“ a ono to prostě přijede. Dnes vím, že za každou kvalitní dodávkou je řada rozhodnutí – jak zvíře žije, čím se krmí, jak se zpracovává mléko nebo maso a jak rychle se dostane od nás k zákazníkovi. Kuchaři nepotřebují jen surovinu. Potřebují spolehlivého partnera, který dokáže vysvětlit její původ a garantovat stálou kvalitu i v menším objemu.

 V čem je podle vás biosurovina pro profesionální kuchyni zajímavá? Pozná kuchař rozdíl i při práci s ní?

Rozdíl je cítit i v kuchyni, ne jen na papíře s certifikátem. Biomaso má jinou strukturu a chuť, protože zvíře rostlo pomaleji a přirozeněji. Biomléko má zase jinou texturu při zpracování. Kuchař, který se surovinou pracuje denně, tyto rozdíly pozná – v konzistenci, výtěžnosti i v tom, jak se surovina chová při tepelné úpravě. Původ a způsob produkce jsou základ, ale výsledek se nakonec pozná na talíři.

Co podle vás restauracím nejvíc brání v tom, aby bioprodukty nakupovaly ve větší míře?

Je to kombinace několika faktorů, ale nejvíc jde podle mě o zvyk a nastavené dodavatelské řetězce. Restaurace mají zaběhnuté dodavatele a bio jim často připadá jako komplikace navíc – vyšší cena, menší objemy, potřeba plánovat sezonně. Naším úkolem jako farmářů je jim tohle co nejvíc usnadnit. Zajistit pravidelnost, srozumitelnou logistiku a cenu, která dává smysl v provozu restaurace.

Kde by tedy podle vás měla profesionální kuchyně s bio začít?

Doporučil bych mléčné výrobky a vejce. Rozdíl v chuti je tam podle mě nejčitelnější a zároveň se dají snadno zakomponovat do stávajícího menu, ať už jde o smetanu, máslo, nebo tvaroh. Velký rozdíl je také u zeleniny, kde je oproti konvenční produkci úplně jiná chuť a kvalita. Dalším přirozeným krokem je maso od plemen, která rostou pomaleji a mají výraznější chuť, jako je naše přeštické černostrakaté prase nebo červenostrakatý skot.

Jak mohou kuchyně pracovat s biosurovinami tak, aby jejich využití bylo ekonomicky smysluplné? Klíčová je práce s celým zvířetem nebo celou surovinou, ne jen s vybranými partiemi. Když kuchař umí zpracovat celé prase nebo celý kus masa, ekonomika biosuroviny vychází úplně jinak. Pomáhá také sezonnost a lokálnost, které mohou snížit náklady na logistiku a umožňují nakupovat přímo od farmáře bez zbytečných mezičlánků. Snažíme se proto kuchařům nabízet i méně tradiční partie a poradit jim, jak s nimi pracovat.

Jak by měla vypadat spolupráce restaurace s lokálním biofarmářem, aby fungovala dlouhodobě?

Nejdůležitější je komunikace a trpělivost z obou stran. Farmář potřebuje vědět dopředu, s čím může počítat, aby dokázal plánovat produkci. Kuchyně zase potřebuje jistotu, že dodávka dorazí ve slíbené kvalitě a termínu. Funguje to nejlépe tam, kde restaurace bere farmáře jako partnera, se kterým si sedne a probere s ním sezonu dopředu, ne jako dodavatele na jedno použití.

Může takový přístup podle vás proměnit i způsob, jakým restaurace staví své menu?

Určitě. Kdybych se dnes na chvíli vrátil do kuchyně a měl vytvořit menu výhradně z toho, co dokáže nabídnout český ekologický producent, postavil bych ho na sezoně a aktuální dostupnosti. Žádné exotické doplňky, ale poctivá práce s tím, co máme doma. Na začátek něco z bio mléčných produktů. Jako hlavní chod maso od pomalu rostoucích plemen zpracované celé a k němu sezonní zelenina od malých biopěstitelů. Na závěr med místo cukru. Smyslem je ukázat, že český ekologický producent dnes dokáže nabídnout kompletní gastronomický zážitek, ne pouhý doplněk k menu.

Změnil se podle vás v posledních letech také přístup gastronomie k lidem s potravinovými omezeními?

Posun je znát, ale pořád je co dohánět. V Česku ještě málokde najdete promyšlenou nabídku pro lidi s intolerancemi, která by zároveň neslevovala z chuti. Bio samo o sobě intoleranci neřeší, ale otevírá prostor dělat věci jinak. Například šetrněji zpracovávat mléko nebo nabízet alternativy jako bezlaktózové produkty, které chutnají stejně dobře jako klasické. Je to spíš otázka přístupu než certifikátu.

Sám jste začal vyrábět bezlaktózové produkty. Co vás k tomu přivedlo?

Byl to vlastní syn. Ve třech letech jsme u něj zjistili intoleranci na laktózu a při hledání na českém trhu jsem zjistil, že bezlaktózová bio varianta se u nás prostě nevyrábí. Řekl jsem si, že ji zkusím vyrobit sám, a nakonec se to povedlo. Syn má co jíst a nám se zároveň rozšířila nabídka.

Jak důležitá je podle vás edukace zákazníků a komunikace v oblasti ekologického zemědělství?

Je potřebná, protože spousta lidí pořád vnímá bio jako dražší verzi běžných potravin, a ne jako jiný způsob, jak k výrobě přistupovat. Čím víc se o tom mluví, ať už prostřednictvím médií, nebo přímo v terénu skrze farmáře a jejich příběhy, tím lépe lidé chápou, proč to má smysl. Osobně vidím, že čím víc lidí ochutná rozdíl, tím míň je potřeba to vysvětlovat. Z pohledu ekofarmy je taková podpora zásadní. Závratné zisky nemáme, a když něco vyděláme, jde to hned zpět do nových strojů a údržby. Bez lidí, kteří o nás mluví, by řada zákazníků vůbec nevěděla, že existujeme.

Jaká loga se používají k označení biopotravin?

Národní značení

Je-li na vámi vybrané potravině logo biozebry s nápisem „Produkt ekologického zemědělství“, můžete si být jisti, že poslední úpravu tohoto výrobku – ať už výrobu, zpracování, či balení – provedl subjekt certifikovaný českou kontrolní organizací. Která organizace certifikaci v ČR provedla, zjistíte jednoduše. Stačí se podívat na číselný kód ve tvaru „CZ-BIO-xxx“, jenž najdete u loga biozebry.

Evropské značení

Pokud výrobek pochází ze zemí Evropské unie, musí být označen biolistem, číselným kódem kontrolní organizace a také informací o původu surovin. Ten se obvykle uvádí ve formátu „EU“, nebo „mimo EU“ společně s názvem země, ve které byly vyprodukovány všechny použité suroviny.

 

Aktuálně

Od talíře k poli – role bio v gastronomii

16 listopadu, 2026

Ondřej Páral má zkušenost z obou stran gastronomického řetězce. Jako šéfkuchař poznal, co...

Vzácný 35letý rum Flor de Caña nyní v České republice

15 listopadu, 2026

Mimořádný sběratelský kousek, omezený na pouhých 350 jednotlivě číslovaných karaf na celém...