Příslušníci tzv. generace Z jsou všeobecně vnímáni jako ekologicky nadprůměrně uvědomělí lidé, jako lidé nadmíru ochotní zapojovat „udržitelné“ praktiky do svého každodenního života. Na druhé straně se právě „mladí dospělí“ (věková kohorta přibližně v rozpětí 16–30 let) nepochybně významně podílejí na rostoucí spotřebě jednorázových obalů, spojené s popularitou rychlého občerstvení i služeb doručování jídla, a také na produkci jídelního odpadu. Důvody rozporu mezi „zeleným“ smýšlením a spotřebitelským chováním mladých lidí částečně vysvětluje stále probíhající dlouhodobý výzkum, který realizuje Provozně ekonomická fakulta Mendelovy univerzity v Brně (MENDELU).
Plýtváš, plýtvám, plýtváme
Podle některých zdrojů se v Evropské unii spotřebuje každý rok jenom v rámci služeb „food-delivery“ 1,5–2 miliony tun plastových obalů. Dovážky / donášky jídla domů nebo na pracoviště jsou fenoménem, který je pevně spojený právě s „digitálními generacemi“. Neustále vznikají další a další pokusy množství takto využívaného plastu eliminovat zaváděním „alternativních“ obalů, ale změny brzdí cena, návyky a další faktory.
Ekologii bezesporu nesvědčí ani vyhazování (nejen) jídelních zbytků do koše. Na každého Čecha v této „disciplíně“ připadají v průměru desítky kilogramů gastroodpadu ročně. Podle dat ministerstva životního prostředí se celková hmotnost pohybuje kolem gigantických dvou milionů tun ročně. Podle celoevropských měření a průzkumů vzniká největší množství potravinového odpadu právě v domácnostech, které se podle Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) na plýtvání jídlem podílejí z víc než poloviny. Další přibližně třetina odpadu jde na vrub zpracování a výroby, desetina ztrát připadá na restaurace a pohostinství a o něco méně na maloobchod a distribuci.
„Plýtvání potravinami je fenomén s významnými ekonomickými i společenskými důsledky. Neefektivní koncové využití potravin s sebou také nese významné environmentální dopady. K plýtvání potravinami přitom dochází v rámci celého potravinového řetězce. Existuje poměrně velká shoda na tom, že právě na úrovni domácností je produkováno nejvíce vyhnutelného potravinového odpadu,“ upozornila Lea Kubíčková, výzkumnice zapojená do zmíněného projektu brněnské univerzity a zakládající členka spolku Food Waste Institut. „Z mnoha studií plyne, že ačkoliv mladší generace jeví větší zájem o životní prostředí a udržitelnost, přichází o zásadní schopnosti a informace. A bohužel plýtvá potravinami ze všech nejvíce. Některé studie se shodují, že mladí značně plýtvají potravinami, jelikož mají malé zkušenosti s hospodařením s nimi,“ dodala Kubíčková.
Naznačený rozpor v chování mladších spotřebitelů může být výsledkem řady faktorů, včetně pohodlí, snadné dostupnosti určitých neekologických možností nebo sociálního tlaku. Mladí lidé mohou být ekologicky uvědomělí, ale zároveň chtějí rychlé a pohodlné řešení (mimo jiné) pro své stravovací návyky, což může vést k častějšímu využívání služeb, které generují velké množství odpadu. Podstatným důvodem, který k onomu rozporu přispívá, je dle řady studií včetně té „brněnské“ slabší informovanost, absence znalostí a zkušeností, například s řádným hospodařením. To otevírá prostor ke snaze o nápravu ze strany škol, vzdělanějších vrstevníků, rodinných příslušníků i gastrobyznysu.
Vážení odpadků i deníkové záznamy
Dlouhodobý výzkum Mendelovy univerzity začal v roce 2019 a zaměřuje se na reálné měření potravinového odpadu v českých domácnostech. Projekt je unikátní tím, že vědci v jeho části fyzicky váží a analyzují obsah popelnic (směsný komunální odpad) v různých typech zástavby, čímž eliminují zkreslení, k němuž dochází při subjektivních odhadech jednotlivých spotřebitelů.
Komplexní studii, která zahrnovala vedle fyzického rozboru zbytků hloubkové rozhovory a další metody sběru dat, akademici rozložili do několika fází a specializací. První etapa (roky 2019–2022) sledovala devět stovek brněnských domácností. Zjistilo se při tom, že průměrný Brňan vyhodí 37,4 kg potravin ročně. Po zavedení osvětových kampaní (intervencí) se toto množství podařilo snížit na 33,3 kg (pokles o cca 11 %). V následujících dvou letech se projekt rozšířil do Prahy (Prague Food Waste), kde zkoumaný vzorek populace v pěti různých lokalitách vyhodil do popelnice v průměru 26 kg na osobu a rok.
Další části výzkumu se zaměřují na hotely a restaurace (2025–2026) a právě na generaci Z (2023–2026). Dosavadní data podle výzkumníků prokazují, že mladí ve věku 15–29 let plýtvají více než starší lidé, zejména pokud žijí samostatně. Zjištěný průměr v této věkové skupině činí 43,4 gramů jídelního odpadu na osobu a den. To je sice v přepočtu na rok méně než v případě Brňanů nebo Pražanů napříč věkovým spektrem, nicméně v případě generace Z použili autoři studie jinou metodologii, konkrétně subjektivní „sebehodnocení“ ohledně množství vyhozených potravin. Takové výpovědi (ve formě deníkových záznamů) jsou podle vědců prokazatelně výrazně podhodnocené, protože účastníci takových šetření mají podvědomou tendenci „dělat se lepšími“.
Kořeny paradoxu a cesta k nápravě
Mladí lidé prý navíc nezřídka do deníků nezapíšou věci, které nepovažují za „vyhozené jídlo“ – např. vylité mléko, nedojedený zbytek v restauraci nebo shnilé jablko hozené do kompostu. Když si vedli stejné deníky senioři nebo rodiny s dětmi, vykazovali v nich výrazně nižší gramáže než mladí lidé ve stejném typu měření. U Gen Z též tvoří velkou část odpadu hotové pokrmy a polotovary, což je energeticky i ekonomicky mnohem nákladnější typ plýtvání než u jiných skupin, které vyhazují spíše slupky nebo okoralý chléb.
Mezi významné vlivy, které se z pohledu badatelů podílejí na nehospodárném nakládání s jídlem u mladých lidí, patří mimo jiné nedostatek kuchařských dovedností, impulzivní nakupování a neschopnost zpracovat suroviny nakoupené často v akci. Dále pak časté změny v plánování společenských kontaktů a rovněž „ostražitý přístup“ k dobám expirace jednotlivých potravin. Co by mohlo alespoň zmírnit onen „zelený paradox“, tedy enormní obavy o stav životního prostředí na jedné straně, a současně neschopnost v „řízení“ vlastní lednice či zpracování jídelních „zbytků“?
Ke změně návyků má vést mimo jiné komunikační kampaň „Nebuď Trash“, která je součástí celého projektu. Vedle zapojení influencerů, přednášek na univerzitách nebo edukaci mladých zákazníků přímo v prodejnách řetězců pracuje tým z MENDELU i na vývoji aplikací, které mají mladým lidem pomoci s managementem lednice, sledováním trvanlivosti a plánováním nákupů. Projekt zkoumá rovněž možnosti AI pro predikci vlivu sociálních interakcí na plýtvání potravinami v této věkové skupině.
Výzkumníci se snaží intervenovat mezi mladými účastníky projektu praktickými radami s okamžitým účinkem (např. jak čistit lednici, jak vařit ze zbytků). Volí spíše akce komunitního rázu (např. sdílení jídla, městské zahradničení), které mohou fungovat lépe než „individuální zodpovědnost“. V letošním, a tedy posledním roce projektu, vědci intervence zastaví, aby zjistili, zda u mladých lidí došlo k trvalé změně návyků, nebo se po skončení kampaně vrátí k původnímu chování.
Výběr ze závěrů výzkumu jídelního odpadu
- Vliv zástavby: Nejvíce plýtvají lidé na sídlištích (až 53,6 kg/osobu/rok), kde chybí možnosti kompostování. Ve vilových a venkovských oblastech je odpadu méně.
- Struktura odpadu: Nejčastěji se vyhazuje ovoce, zelenina a pečivo. V luxusní zástavbě končí v koši častěji celá hotová jídla.
- Nízké sebevědomí v odhadu: Lidé si plýtvání často neuvědomují – reálně vyhazují mnohem více jídla, než kolik sami odhadují v dotaznících.
- Efekt intervencí: Pravidelné vzdělávání a rady k ukládání potravin prokazatelně snižují množství odpadu, ale po skončení kampaní mají lidé tendenci se vracet k původním návykům.
Gen Z pohledem Marka Svobody
Sledují, kde jsou nové restaurace na sociálních sítích jako Instagram a hodnocení na Google.
Převážně sledují fotky a případné doporučení přátel.
Hodně řeší prostředí, servírování jídla a potom až cenu.
Rozhodnutí, co navštíví, moc neovlivňují influenceři (sledují je spíše pro zábavu). Používají Hejlíkovu Gastromapu, protože rádi cestují.
Více věří kuchařům – co vaří a jak se prezentují na sítích.
Minianketa mezi příslušníky generace Z
- Jakou preferujete kuchyni?
- Podle čeho se nejčastěji rozhodujete pro návštěvu konkrétní restaurace/bistra, pokud jste tam nikdy předtím nebyli?
- Domníváte se, že plýtváte potravinami (vyhazujete zbytky) víc, než byste museli? Jaké bývají nejčastější důvody takového plýtvání?
Kryštof, 28 let
- Spíš zdravější a mezinárodní, na tradiční českou už moc chuť nemám, jen jednou za čas. Mezi mé favority patří Asie, Mexiko i další. 2. Pokud to neznám, tak si to najdu na internetu – recenze, nabídky, ceny. Podle toho se pak rozhodnu. 3. Snažím se neplýtvat a nakupovat tak, aby se všechno spotřebovalo. Samozřejmě to někdy nevyjde, ale snažím se nedělat nějaké meganákupy, abych to právě pak nevyhazoval.
Šimon, 16 let
- Raději než českou mám spíše exotičtější kuchyně. Nejvíce asijskou, nebo též jednoduše fast food. 2. Recenze na internetu. 3. Nemyslím si, že bych plýtval jídlem. Většinou když si něco dám, tak to dojím nebo nechám dojíst někomu, komu to chutná víc.
Laura, 24 let
- Zdravější, asijskou, mexickou. 2. Recenze na sociálních sítích a Google maps. 3. Myslím si, že moc ne. Když už k tomu dojde, tak obvykle kvůli tomu, že se jídlo zkazí v lednici / spíži.
