Když vláda během nočního zasedání z pátku 14. března na sobotu 15. rozhodla s účinností od šesté ranní o uzavření gastro provozů, většina měla nakoupené zboží na zvýšený víkendový provoz. Jak se manažeři a majitelé kaváren, cukráren a patisserií k situaci postavili? Jakým komplikacím museli čelit a jak vše zvládají až dodnes?
TOMÁŠ KONEČNÝ / zakladatel kavárenské sítě KAFEC
Stojí v čele úspěšného konceptu kaváren KAFEC. První podnik vybudoval od píky v roce 2010 v brněnských Černých polích. Dnes KAFEC sídlí přímo v srdci historického centra Na Orlí. „Protože máme o víkendu největší návštěvnost, nakupujeme už v pátek na dva dny dopředu. V sobotu v šest ráno jsme se ale dozvěděli o státním nařízení, které přišlo i přesto, že v pátek ještě úředníci avizovali, že nic takového přes víkend nehrozí. To byla podpásovka! Museli jsme mnoho surovin nakonec vyhodit, protože jsme zůstali zavření až do pondělí. Během víkendu jsme vytvořili krizový štáb a řešili, jak osekat náklady a v pondělí jsme pak otevřeli okénka. Změnili jsme nabídku, abychom i z mála surovin připravili kvalitu a tak vzniklo krizové menu. V Brně a ve Zlíně jsme navíc vlastními silami rozjeli dovoz objednávek až domů. Naštěstí máme rezervu určenou původně na otevření dalších dvou kaváren a já také, s velkým pochopením mé ženy, do firmy vkládám osobní úspory. Díky tomu zatím jako firma přežíváme. I bez pomoci státu se nám daří držet personál na 100% příjmu a platit závazky dodavatelům.
Osobně si myslím, že pokud budou zaměstnanci dále drženi v příjmech a firmy si budou vzájemně platit pohledávky, bude šance dát ekonomiku rychle do kupy. Na druhou stranu si uvědomuji, jak obtížná situace je pro drobné firmy a živnostníky. Gastro není zázračný obor, na kterém se zbohatne, jak si lidi myslí. Je extrémně rychlý a vyžaduje investice – pokud nedržíte krok, hosté k vám nechodí. Osobně mě ale nejvíc zlobí, že ti nahoře se nedokážou domluvit
a jednat o pomoci rychle. Každý slibuje něco jiného, prostředí je strašně nejisté. Spíš než úvěr bych v tuto chvíli ocenil, kdyby stát například zrušil povinné odvody za zaměstnance a konečně schválil kurzarbeit. Nikdo nemůže čekat, že po otevření budou tržby stejné jako před covidem – kdybychom do toho ještě měli splácet úvěr, málokdo by to asi finančně vydržel.“
Více se dočtete v tištěném vydání č. 1/2020 – str. 2.
