Jirka „Bejček“ Stehlíček je na české pivní scéně pojem. Stejně jako jeho První pivní tramway – unikátní hospůdka na konečné tramvaje číslo 11 na Spořilově. Jako první tu začal před lety s „rotující pípou“ – na třech pípách byla stálá nabídka, na čtvrté pípě točil piva ze středně velkých pivovarů (minipivovary v té době ještě prakticky nebyly). Dnes má První pivní tramway píp osm, z každé teče jiné pivo, skoro každé z jiného pivovaru. Nechybí mezi nimi ale ani Plzeňský Prazdroj.
„Nemám rád takové ty řeči o tom, jak se Prazdroj nebo Gambrinus nedají pít, že piva z velkých pivovarů nestojí za nic a z malých je všechno super, to taky není pravda,“ říká Jiří Bejček Stehlíček. „Nejvíc mě baví, že ti, co dneska plivají na Gambrinus, jsou ti samí, co na něj ještě před osmi deseti lety nedali dopustit,“ směje se.
Co jste dělal předtím, než jste se pustil do své první hospody?
Pracoval jsem dlouhá léta na technickém dispečinku elektrických drah. Což je docela vtipné, když teď dělám hospodu na konečné tramvaje (směje se).
Ještě než jste založil První pivní tramway, jste stál u zrodu další výrazné pražské restaurace – Magistr Kelley, která byla zařízena ve stylu alchymistické dílny. Jak vás napadlo otevřít si hospodu? A ještě s takovýmhle konceptem?
Hospoda mi vždycky přišla jako kulturní fenomén, nakonec za bolševika se veškerý společenský život odehrával v hospodách. Na druhé straně mě hrozně rozčilovala ta uniformita socialistického pohostinství, umakartové stoly a protivní pinglové, kteří akorát koukali, jak by člověka okradli. Říkal jsem si, že by se to určitě dalo dělat jinak. Po revoluci se pak člověk dostal i ven a viděl, jak to může vypadat. Když pak kamarád přišel s nápadem, že bychom spolu mohli otevřít hospodu, vymýšleli jsme koncept, aby to bylo český a zároveň aby to i cizinci mohli dobře vyslovit, až nás napadl magistr Kelley, který skutečně působil v Praze za Rudolfa
II. a zároveň ho tady všichni znají z filmu Císařův pekař, pekařův císař. A když Kelley, tak hospoda jako alchymistická dílna. Kamarád Ivo Ševčík, akademický malíř, tam vymaloval mystické výjevy, takže to i vypadalo opravdu jak v alchymistické dílně, panáky se pily z kádinek, pivo z odměrných válů… Byla to sranda.
Více se dočtete v tištěném vydání č. 2/2019 – str. 33.
