Šéfkuchař dejvické restaurace Country Life Petr Klíma není sice žádný „masojed“, který by musel mít maso každý den, není ale ani vegetarián. V práci se ale musí obejít nejen bez masa, ale i bez dalších živočišných produktů – restaurace, kterou vede, je jedním z prvních veganských bister v Praze. „Ke zdravé výživě jsem měl vždycky blízko, ale je pravda, že představa, že budu muset vařit úplně bez živočišných produktů, pro mě byla na začátku obtížná. Dokázal jsem si představit vaření bez masa, bez problémů, ale bez mléka? Bez vajec? To byla opravdu velká výzva,“ říká s úsměvem. „Ale velmi rychle jsem zjistil, že to není zas takový problém, jak jsem si na začátku myslel. Dokonce bych řekl, že jsem se v tomhle vaření našel,“ dodává. Na kontě už má dokonce dvě veganské kuchařky. Předloni na podzim vydal svou prvotinu, Zeleninovou kuchařku, na niž letos na jaře navázal Luštěninovou kuchařkou. Obě kuchařky – Zeleninová i Luštěninová – vyšly (a jsou k dostání) v nakladatelství Smart Press, www.smartpress.cz.
Jak vypadaly vaše kuchařské začátky?
Vyučil jsem se v Brně, praxi jsem absolvoval v brněnském hotelu International. Poté jsem vystřídal pár restaurací v okolí Brna a zamířil jsem ven. Strávil jsem nějaký čas na Novém Zélandu, a když jsem se vrátil, nějak mi to tu nedávalo moc smysl. Jak jsem přičichl k cestování, už mě to tu moc nebavilo. Takže jsem vyrazil znovu pryč, tentokrát do Anglie. Strávil jsem tam nějakých pět let a naučil jsem se tam opravdu hodně. Byla to velká zkušenost. Protože tam nikoho nezajímaly moje profesní zkušenosti z Česka, natož můj výuční list. Začínal jsem od nuly – pracoval jsem pro různé agentury, které mě posílaly jako pomocnou sílu do podniků všeho druhu, do restaurací, do školních jídelen, na párty, abych tam myl nádobí, sbíral špinavé talíře a na podobné práce. Postupně jsem se ale vypracoval až na sous chefa v jedné restauraci, kde si mě při těch pomocných prací všimli a dali mi šanci dělat i něco víc, než jen mýt nádobí. Nabíral jsem nové zkušenosti, dostal jsem se na různé kurzy a školení…
Více se dočtete v tištěném vydání č. 2/2019 – str. 3.
