Mateřská škola Veletiny je důkazem, že i ve státním zařízení jde vařit z biopotravin, a přitom zůstat v rámci běžných rozpočtů. Ředitelka Jitka Orlovská a kuchařka Radka Děckuláčková společně ukazují, že zdravá strava není jen trend, ale cesta, která má smysl – pro děti, rodiče i okolní komunitu.
Pamatujete si na moment, kdy jste si řekla, ano, jdeme do toho, budeme vařit z biopotravin?
Jitka Orlovská (ředitelka): Ano, pamatuji si to velmi dobře. Když jsem jednou posílala naší kuchařce pozvánku na školení, všimla jsem si, že tam budou přítomni i zástupci projektu Skutečně zdravá škola. Okamžitě mě to zaujalo – dlouho jsem chtěla naši školku profilovat směrem ke zdravému stravování. Trvalo nám skoro půl roku, než jsme se rozhodli, že do toho půjdeme, hlavně s ohledem na náročnost a zodpovědnost, která by ležela na paní kuchařce. Ještě před vstupem do projektu jsme navázali kontakt s biododavateli a ověřili si ceny i dostupnost surovin.
Co bylo při přechodu na bio jídla největší výzvou?
Jitka Orlovská: Nejtěžší bylo společné rozhodnutí celého týmu – včetně kuchyně – že do toho půjdeme. Dodavatelé byli nadšení, chtěli nás podpořit. Někdy jsme museli řešit logistiku – někteří nám zboží přivážejí, za jinými paní kuchařka pravidelně dojíždí. Ale zvládli jsme to.
A co považujete za největší přínos?
Jitka Orlovská: Děti se učí jíst zdravě a vnímat jídlo jako důležitou součást života. Mají rády zeleninu, ovoce, těší se na domácí pečivo z kvalitní mouky, chutná jim i maso nebo ryby. Získávají základ pro celý život – aby i v dospělosti vyhledávaly kvalitní, přirozené chutě.
Má to vliv i na rodiče?
Jitka Orlovská: Určitě. Ptají se na recepty, zajímají se o dodavatele. Třeba polentové hranolky měly takový úspěch, že si je rodiče chtěli hned zkusit doma. Hlásí se k nám i děti mimo spádovou oblast – rodiče ocení zdravé stravování jako benefit. A krásné je, že děti znají příběh jídla – třeba vědí, že maso v obědě pochází od místního farmáře, jehož zvířata samy viděly na pastvě.
Co byste vzkázala školám, které o vaření z bio uvažují, ale bojí se?
Jitka Orlovská: Nehleďte jen na finance – jde to zvládnout v rámci běžných rozpočtů. Zdravé jídlo se dá vařit z dostupných biosurovin. A zájem rodičů i radost dětí stojí za to.
V kuchyni to voní po domácím chlebu a nových chutích
Jak podle nabídky biofarmářů plánujete jídelníček?
Radka Děckuláčková (kuchařka): Sleduji sezonnost a vždy se ptám, co má farmář právě k dispozici. Snažím se zpracovat celou surovinu beze zbytku. Největší radost mám z toho, že podporujeme místní zemědělce – to dává mojí práci hlubší smysl. A musím říct, že máme skvělé dodavatele, se kterými je radost spolupracovat.
Používáte i bioobiloviny?
Radka Děckuláčková: Ano, hodně pracujeme s biopohankou z Ekofarmy Javorník. Děti si na ni zvykly postupně – nejvíc jim chutná v kaši s medem a domácími povidly nebo ovocem z naší zahrady. Ale používáme ji i do polévek.
Je nějaké jídlo, na které jste opravdu pyšná?
Radka Děckuláčková: Třeba polentové hranolky s tzatziki – děti je zbožňují, přestože to není úplně běžné jídlo. Ráda experimentuji, i když to někdy zabere víc času. A pak samozřejmě tradiční svíčková z bio hovězího masa od Farmy Salers – to je sázka na jistotu. Děti ji milují.
Pomáhá vlastní výroba pečiva a surovin?
Radka Děckuláčková: Určitě – pečeme si chleba z biomouky, buchty, koláče. Zavařujeme protlaky, nakládáme zelí nebo dýňové pyré. Tím zvyšujeme kvalitu jídel a šetříme rozpočet. A děti mají domácí chutě ve velké oblibě.
A co byste poradila kuchařkám v jiných školkách?
Radka Děckuláčková: Nebojte se. I v rámci běžného rozpočtu se dá vařit z biosurovin. Biomaso není dražší než běžné v obchodech – a ta kvalita se nedá srovnat. Hledejte farmáře ve svém okolí – spolupráce s nimi stojí za to.
Článek vznikl ve spolupráci s myjsmebio.cz
